Encyklopedie

(= Doporučená Denní Dávka) je v České republice užívané označení pro množství určité nutriční látky, kterou má člověk dostat v potravě, aby byly splněny specifické požadavky organismu na množství uvedené látky. Všechny hodnoty DDD jsou odvozené z vědeckých studií o fyziologických potřebách aktivních látek u zdravých osob (např. základem pro DDD určitého vitamínu je množství této látky, které je nutné k udržení jeho správné hladiny v krvi u testované osoby.

První s teorií o dělené stravě přišel začátkem 20. století Dr. Hay. K nám tento typ diety přivezla z Austrálie Lenka Holas-Kořínková a vydala o ní několik knih. Celá dieta spočívá v tom, že striktně jíte potraviny podle toho, do které skupiny patří. Dělená strava vychází z předpokladu, že přijímáme-li současně sacharidové a bílkovinné potraviny, nadměrně tím zatěžujeme organizmus, jenž najednou obě živiny zpracovávat neumí. Z toho důvodu je lepší tělo nemást a dát mu každý den trávit vždy jen jeden druh živin. Potraviny se tedy rozdělují do tří skupin: bílkoviny, sacharidy a neutrální potraviny, které se mohou jíst kdykoliv a s čímkoliv. Aby se to lépe pamatovalo, dostaly bílkoviny název zvířátka a sacharidy název kytičky, přestože ne vždy je toto rozdělení zcela jednoznačné.

Bílkoviny (zvířátka): maso, vejce, mléko, sýry, většina ovoce (vyjma banánů a fíků).

Sacharidy (kytičky): pečivo, těstoviny, všechno z mouky, brambory, banány, fíky.

Neutrální potraviny: syrová zelenina, jogurt, tvaroh.

Naprosto zapomeňte na: hotová jídla a konzervy, luštěniny, buráky, majonéza, černý čaj, káva, kakao, čokoláda a destiláty.

Obecně je doporučováno střídat kytičky a zvířátka obden ? abyste měli dostatek všech živin. Pokud ale milujete maso, můžete si ho dát třeba pětkrát týdně a naopak milovníci těstovin a pečiva mohou mít kytičkový den častěji než zvířátkový. Nemůžeme si však myslet, že pokud ?dělíme? stravu, můžeme jíst kolik chceme. Důležité je nepřejídat se. Jedinou nevýhodou je, že můžete mít trochu problém se stravováním v zaměstnání nebo v restauraci, ale i tady existují tipy, jak to obejít.

očištění organismu. Zbavování organismu škodlivých látek.

Diabetes mellitus se u dospělých vyskytuje převážně jako diabetes II.typu, i když v ČR je i 100 000 diabetiků I.typu. Slinivka břišní produkuje dostatek hormonu inzulínu, organismus však pro něj nemá fungující receptory, takže je v podobné situaci, jako kdyby inzulín neměl. Výsledkem je vysoká glykémie, kterou je nutno nějakým způsobem snížit. Vzhledem k tomu, že většina diabetiků II. typu má nadváhu, bývá nejzdravějším a nejlevnějším řešením úprava stravy, která vede ke snížení hmotnosti (tím automaticky klesá i glykemie). Pokud dieta nestačí, je nutno přidat léky (antidiabetika), případně inzulin. Normální hodnoty cukru v krvi (glykemie) jsou mezi 4–5,5 mmol/l. Diabetik musí omezit ve stravě všechny sacharidy, nejen sladké. Množství pečiva a příloh diabetolog reguluje podle glykemie a hmotnosti pacienta.Některé potraviny, zejména takové, které jsou slazené aspartamem (nápoje, nízkotučné ovocné jogurty s aspartamem) se v diabetické dietě dobře uplatní. Často se však můžeme setkat s takzvanými sladkostmi pro diabetiky, které se pyšní tím, že jsou bez cukru. Avšak slazeny jsou fruktózou nebo jiným sladidlem, které má energetickou hodnotu téměř stejně vysokou jako řepný cukr. Vzhledem k tomu, že tyto sladkosti jsou většinou velmi bohaté na tuk (až 35% hmotnosti výrobku!), jsou pro diabetiky nevhodné. Z tohoto důvodu je nutné číst informace na obalech potravin pro diabetiky. Diabetika totiž neohrožuje pouze vysoká hladina cukru v krvi, ale rovněž choroby srdce a cév.

stravovací režim, který člověk dodržuje buď za účelem snížení hmotnosti nebo ze zdravotních důvodů.

Teorie doktora Petera J. d´ Adama vychází z předpokladu, že pro člověka je dobré jen to, na co je jeho tělo z dlouhodobého hlediska zvyklé - to, co vždy jedli jeho předci. Podle krevní skupiny lze lidi rozdělit do čtyř skupin – pro každou z nich existují doporučené a zakázané potraviny. Z hlediska hubnutí vychází tato dieta z předpokladu, že stravu, kterou potřebuje vaše krevní skupina, tělo přijme a bezezbytku zpracuje. Pokud ovšem jíte potraviny, které vaše krevní skupina „nesnáší“, tělo je nepřijme, naruší se rovnováha a vy tloustnete. Nejčastější krevní skupina 0 je na světě asi 50 000 let. Objevila se v éře lovců a její dietní režim vyžaduje vysoký objem masa, zeleniny a nekyselého ovoce. Nevhodné jsou obilniny, brambory a mléčné výrobky. Existence skupiny A se datuje na začátek období zemědělství a její nositelé by tedy měli dodržovat takřka vegetariánskou dietu, ideální jsou obilniny, rostlinná strava, pokud maso, tak jedině kuřecí. K nevhodným potravinám patří maso a mléko a mléčné výrobky. Z období masové migrace pochází krevní skupina B a ?béčkový? strávník může požívat většinu jídel mléko, mléčné výrobky, většinu masa (kromě kuřecího). Nevhodné jsou obilniny a některé druhy zeleniny. Krevní skupina AB, která je nejvzácnější ze všech druhů, má nejmíň nutričních omezení. Ten, komu proudí v žilách, může jíst skoro vše, co je vhodné pro skupinu A i B. Nevhodné však je maso, tučné mléko a sýry, máslo. Tuto dietu by vám rozhodně doporučily herecké hvězdy jako Hugh Grant nebo Liz Hurleyová.

autor Herman Tarnower, 1970. Dieta 14-tidenní, založena na snížení příjmu kalorií, což vede k úbytku váhy (ale také k únavě a vyčerpání). Rozděluje sacharidy, bílkoviny a tuky do jistých procent (43% bílkoviny, 22.5% tuku, a 34.5% sacharidy).

při léčení dietou se nejprve důkladně analyzuje způsob vaší výživy a pak se provedou takové změny ve vašem jídelníčku, které by pomohly zlepšit sílu a odolnost vašeho těla a jeho schopnost k samo uzdravování. Navštívíte-li poprvé odborníka na výživu, vyplníte nejdříve dotazník o svém zdravotním stavu, prodělaných nemocech, způsobu života a o svém běžném jídelníčku. Po prostudování tohoto dotazníku vám terapeut poskytne rady, podle nichž budete muset změnit své stravovací návyky, a doporučí vám speciální dietu, která by měla odstranit vaše obtíže.

močopudné látky, které povzbuzují ke zvýšené tvorbě moči.

onemocnění způsobené poruchou metabolismu kyseliny močové, konečného produktu nukleových kyselin a nukleotidů. Dochází ke zvýšené hladině kyseliny močové v krvi (hyperurikémie) a jejímu ukládání do kloubů a ledvin či jiných orgánů (podkoží), které poškozuje. Může tvořit jednak tzv. tofy (usazeniny kyseliny močové v podkožních uzlíčcích, nejčastěji na ušních boltcích nebo nad klouby a šlachami) nebo se krystalky kyseliny močové ukládají v kloubech a způsobují v nich zánět. Nejzávažnější je ukládání kyseliny močové do ledvin, kde způsobuje ledvinné selhávání. Onemocnění se může projevit tzv.dnavým záchvatem – bolestivým zánětem kloubu (nejčastěji palec u nohy). Důležitým opatřením je u tohoto onemocnění dietní režim s nízkým obsahem purinů. Neméně důležitý je také dostatek nealkoholických a neenergetických nápojů a dostatek zeleniny a ovoce stále, ještě více zvýšený v období akutních obtíží.

Jako doplněk stravy (též potravní doplněk) se označuje látka, kterou člověk konzumuje navíc k potravě, s cílem dodat organismu látky, které potřebuje, ale nezískává je v dostatečné míře v běžné stravě.

Jako doplňky stravy se užívají:

1. vitamíny, např. C, B6, B12, 2. minerály a stopové prvky, např. chróm, zinek, nebo jejich kombinace, 3. extrakty z léčivých rostlin, např. guarana, gingko, ženšen, česnek, 4. další látky jako aminokyseliny, glukosamin, chitosan, cholin, inulin, jablečný ocet, karnitin, koenzym Q10, kreatin, kvasnice apod.